7. ultramaraton

Čtvrtek 9.9.2004

Ani jsme si pořádně neodpočali od včerejší cyklozkoušky a už je tu další sportovní příležitost - zase se běží ultramaraton. Historické anály tvrdí, že už posedmé ... tak třeba to tak je.

Na obvyklém místě srazu v 16:30 stepují Péťa, Hop a Houbák. Se mnou jsme čtyři, ale za chvíli je tu Marťan a Burizon a taky King - prostě fůra lidí, to bude dneska stát za to, ne? Hlavními hvězdami budou ale Hop a Houbák, kteří vyráží na tuto snad nejďábelštější sportovní disciplínu VFT poprvé. Náklad mají poctivý, my ostatní jim přejeme hodně zdaru, King poběží taky, s báglem, Péťa nalehko a konečně já a Marťan tvoříme cyklodoprovod. Pro úplnost - Burizon zase mizí. Jde se na start.

Nezbytné foto a peloton startuje. Po včerejším neslavném účinkování si já dneska hodlám spravit chuť - udělat pár pěkných fotek, takže se tím hned od počátku zabývám. Skupina se však záhy trhá, Hop zůstává relativně pozadu a vzápětí - když jsem zrovna na předku závodního pole - sbíhá z trasy. Naštěstí se po chvíli sám vrací; ale já už radši jedu s ním jako doprovod. Je to třeba - trasa oproti dřívějšku není nijak značená a orientace podle mapy při takovém výkonu není moc reálná.

Připravit, pozóóór ... START!
Zprava Hop, Houbák a King s Péťou v zákrytu právě vybíhají vstříc 10 km pekelné trasy.
Idyla u Šídlováku
Nedlouho po startu vede trasa po hrázi Šídlovského rybníka. No není to idyla? Na snímku zatím veselý Hop ...

První kilometry míjejí jako obvykle, tak co 6 minut, to jeden :-) Každý závodník si v duchu prožívá svůj ultramaraton - neustále kalkulování o uběhlé vzdálenosti, zbývajícím čase a optimálním tempu, soustředění na výkon, maximální vysílení. Co bych psal já, vezoucí se na kole? Kroužím kolem Hopa, narozdíl od něj vidím, že ostatní nejsou o moc vpředu, občas mu hlásím, kolikátý kilometr máme právě za sebou. Tak to jde až do půlky trasy - odtud až do cíle se naše trasa shoduje s modrou turistickou značkou, Hop navíc prohlašuje, že tady už to zná, a já proto mizím dopředu. Fotit nejdrsnější úsek trasy (Krkavec) a nakonec být s předstihem v cíli, abych všem běžícím odměřil čas.

2. kilometr: prales u Kolomazné pece
Hop probíhá pod mohutným vývratem na druhém kilometru trasy. Kolem temný bažinatý les ...
3. kilometr: a pořád les. Až do cíle.
Hop na třetím kilometru. Trasa ultramaratonu je celá situována v rozlehlých krkaveckých lesích.

Stoupák na Krkavec je drsný, to se léty nemění. Mám co dělat, abych ho vyjel. Houbák i King s ním však bojují statečně, takže za chvíli se přehoupnou přes tento nejvyšší bod trasy a čeká je zhruba tříkilometrový finiš do cíle. Stihne to Houbák do hodiny? Mohl by ... Protože King je už ale o dost vpředu, musím sebou pohnout, abych byl v cíli včas, uff, nakonec ho předjíždím jen pár set metrů před koncem. Jo, tohle je ten strom, kde vždycky visívala desítka, Kingu stop! Odpočíváme, po chvíli je tu Péťa a hlavně Houbák. Chlape, ber! Super výkon, ale těch pár vteřin přes hodinu mrzí :-(

Houbák zdolává nejdrsnější úsek - Krkavec
Houbák statečně vybíhá drsný krkavecký stoupák. Kus napřed Marťan coby cyklodoprovod.
Péťa dnes "rekreačně": bez batohu, nalehko
8. kilometr: po pravici běžce perfektní výhledy na Plzeň-Sever ... Na snímku Péťa běžící nalehko, bez 8 kg těžkého báglu.
King v cíli. Dneska je první!
King mohutným finišem probíhá cílem. Dnes je první, ale rekord to o pár minut nebude ...
A je tu Houbák. Blahopřejem, chlape!
(Vlevo) skupinka Péťa, King a Marťan fandí - cílem probíhá Houbák. Super výkon, ale trošku škoda: bez pár vteřin hodinový čas ...

Odpočíváme, klábosíme, zjišťuju pocity Kinga a Houbáka, co běželi s báglem:

Tak jaký to bylo? První dojem?

King: Přišlo mi to úplně jiný než poprvý. Tenkrát jsem měl největší problémy na Krkavci, dneska až tady, před cílem ...
Houbák: Umírám! Kdo mě odnese ... na kolej?

Čas letí, šiškujem se, ale Hop pořád nikde. Že by zabloudil? Už se to stalo mnoha lidem, ale tentokrát měl on běžet po modré, říkal, že trasu zná ... Často se díváme na nedalekou křižovatku, ale stále nic. Nakonec to po půlhodině balíme, už je pozdě večer, jdem domů. Kde asi skončil ten Hop ... a za pár minut překvapeně zíráme před sebe: na Sytné ho potkáváme, jak si to míří směrem zpátky, nám naproti! Co to, jak to?! Ačkoli se to zdá nemožné, bylo to prostě tak, že Hop proběhnul přes tu křižovatku asi 5 - 10 minut po Houbákovi a my jsme ho přehlédli. On nás zase v cíli - na vedlejší cestě - neviděl a pokračoval po modré dál. Hergot ...

Celá situace nás docela mrzí, pro závodníka to muselo být zvlášť nepříjemné - místo uvítání v cíli překvapené bloudění ... Jednomyslně se shodujeme, že by se to už nemělo opakovat. Příště - ať už tady na ultramaratonu nebo na cyklozkoušce - musí být buď na každého závodníka doprovod nebo trasa předem fáborky a cedulkami vyznačená. Jinak může být místo perfektního zážitku leda tak špatná nálada. Ale pro dnešek už toho necháme, Hop to bere sportovně, prý to chce stejně zlepšit. Pod tu hodinu, nechal se slyšet.

Dnešní časy
jménočaskomentář
King0:57:08hodně dobrý, ale byls lepší!
Houbák1:00:57super výkon, ale těch pár vteřin mrzí
Hopasi 1:05:00příště bude ten čas přesně ...

Pomalu se couráme sídlištěm, já domů, ostatní na tramvaj č.4. Dělá se zima, je už přece jenom září ... Moc se neloučíme, protože se zas brzo uvidíme. Jestli ne dřív, tak za 2 týdny na Markýzině Podyjí!

Kvítko