Je pátek 10. dubna večer. Už každou chvilku by měla do Nancy dorazit výprava z Plzně ve složení Marťan, Houbák, Jestřáb a Ivča. Vyráželi ve tři, takže dle přibližného odhadu by tu měli po desáté být. Dle zkušeností si ale říkám, že jim to bude trvat určitě déle. Ta předchozí (Malíček a spol.) dorazila kolem půlnoci. A ejhle, přišla SMS: "Jsme v ulici Auguste Bichaton 10, přijď si pro nás". Ještě kdybych tak věděl, kde že to je! Mapa ale nezklamala. Zmíněná ulice je fakt jen kousíček. Kolej je dokonce vidět. Bohužel ale jen vidět, projít se to rovnou nedá.
To bychom měli. Našli jsme se bez problémů. Ted už může vše začít! Bereme bágly na můj "obrovský" pokoj, 9m2 a domlouváme, kam že to ještě vyrazíme. Tento večer je v plánu "Nancy by Night". Zůstává jen otázka, zda pěšky či autem. Jsme ale přece SDA, 30 min rychlé chůze nás nezabije! Kolem jedenácté vyrážíme tedy pěšo do nástrah "velkoměsta". Nancy s aglomeracemi má skoro 300 000 obyvatel, tak už to takové menší vekoměsto je.
První noční atrakcí je návštěva Kingovy oblíbené hospůdky, Cabane du Brasseur, která je atmosférou nejbližší (spousta lidí to potvrdila) těm českým, kde ale vaří vlastní pivo. Většinou mají tři druhy, černé, světlé a "bílé", které chutná pokaždé úplně jinak. Jak se prostě povede!
Dnes večer se černé povedlo na 1 s*. Všem chutná. Pak ještě zkoušíme světlé. Je to ale taková limonáda. Jako pivo to vůbec nechutná a bůh ví, zda je tam nějaký alkohol. Pokud vás zajímá, jakou má vlastně chuť, stačí přijet do Nancy!:-) Domlouváme program na zbytek víkendu. Zítra je v plánu návštěva Nancy, Metz (moc hezkého města asi 60 km severně od Nancy) nebo zámku Haroue. Večer pak oheň s kamarády odtud.
| Téměř všichni pohromadě |
|---|
|
|
| Hospoda |
|
|
| Ivča v noční Nancy |
|
|
Padá na nás "pocestovní" únava. Další plán je tedy rychlý návrat na kolej a spááát. To nejzajímavější z noční Nancy jsme přece už viděli!:-) Máme ale problém. Chce se nám na záchod, Toi-Toi-ky na nádraží těžce zklamaly. 10 centů, se vzpříčilo a zanic jsme se nedostali dovnitř. Návrat úprkem. Vše dopadlo OK. Záchrana takřka za pět minut dvanáct:-)
A už se skládáme na plochu 9m2. Trháme rekord! 5 lidí u mě na pokoji ještě nikdy nenocovalo a jak jednoduché to je. Dobrou noc!
To vstávání, to je něco. Nakonec jsme se úspěšně vyhrabali ze spacáků a hurá za krásami Nancy. Auto necháváme kousek od středu města a pěšo razíme na Stanislasovo náměstí. Stanislas byl vévoda, který se hodně zasloužil o rozkvět Nancy. Náměstí s kašnama ve dvou rozích a zlaceným mřížovím se mu opravdu povedlo!
Následuje prohlídka katedrály. Před katedrálou potkáváme proslulou "nancanskou" tramvaj, kterou Marťan s Houbákem nadšeně fotografují. Stojí fakt za to! Tento technický zázrak má pouze jednu kolej uprostřed. Ta slouží jako navaděč směru. Na kraji města tramvaj opustí koleje a je z ní v mžiku trolejbus. Dojede na místo, kde končí troleje, nahodí dieselový motor a je z ní autobus. Zatím se ale ještě neumí proměnit v loď a letadlo. Co není, může být!:-)
Toulky parkem Pepiniere spojujeme s návštěvou místní ZOO s opicemi, medvědy (asi se právě probudili) a jinou havětí. Pak prohlížíme pár památek, přičemž dostáváme hlad. Naštěstí je tu ale proslulá "kebababárna". Jsme zachráněni!
Přesun do Metz. Katedrála, novorománský kostel, věž kostela (zbytek po bombardování z války) a další. Na večer se vracíme zpět do Nancy. Čeká nás přece oheň s kamarády!
Sraz je v 19h večer před kolejemi. Asi 10 min po sedmé je nás celkem osm, pět Cechů, Greg a Nico s Eve (+ dva psy). Volá Jean-Pierre, že se o chvilku opozdí, a Ben, že též dorazí později. Kolem půl osmé vyráží procesí pěti aut na místo táboráku, kopec Brabois. Je to skoro jako vládní akce, fakt slušná kolona:-)
Seznamování, příprava ohně, buřty, písničky na kytary (hlavně české, děsným šlágrem se stala "Toulám se klínem skal" od Brontosaurů. Díky Honzo!:-) ), místy celkem déšť, což ale nakonec nevadilo, hlavně ale skvělá pohodová nálada. V takovémto duchu probíhal společný česko-francouzský večer. Většina oprášila své znalosti angličtiny, která se tu konečně hodila! Po půlnoci pak padlo rozhodnutí vrátit se raději na kolej, když to vypadá, že zbytek noci může propršet. Houbák, který jako jediný chtěl zůstat, vykládajíc cosi o drsnosti SDA, byl nakonec umlčen!:-)
Francouzům naštěstí alkohol při řízení nebrání, takže návrat proběhl motorizovaně. Jen Kingova Mazda zůstává opuštěná na místě. Vyzvedneme ji ale v klidu zítra ráno!
| Brána |
|---|
|
| Zlatá brána |
|
| Katedrála |
|
| Stanislas (Standa) |
|
| Marťan - zuřivý reportér |
|
| Medvídek v ZOO |
|
| Tramvaj "všeumělka" |
|
| Opékání vuřtů |
|
Probuzení po náročném dni. S buchtou v ruce vyrážím s Marťanem vyzvednout Mazdu. Volá Jean-Pierre, že mají zpoždění. Posunujem odjezd o 30 min. Snída, balení na cestu a už konečně vyrážíme do Severních Vogéz! Asi před polednem jsme u rybníka Hanau. Není sice nejtepleji, ale touha po vykoupání vítězí. Snažím se ještě někoho ukecat, ale nakonec se koupu sám. No koupu, hup tam, 5 metrů, otočka, zpět a rychle ven. Bylo to ale rozhodně příjemné!
Od rybníka je už vidět skalní hřeben z červeného pískovce a obrovskou skalní branou uprostřed, náš dnešní cíl. Přejíždíme necelý kilometr od skal, kde necháváme auta a pěšo razíme ke skalám. Vybíráme první cestu, která se zdá nepříliš složitá. Lezení je tu zakázáno, tudíž tady nic odjištěné není. Lezeme tedy s horním jištěním. Cesta se sice zdola zdá celkem lehká, ale omyl. Dost nepříjemný je nástup, pak to celkem jde a nejhorší čeká nakonec: spousta mechu, kameny se viklají, prostě paráda. S mechem a pískem ve vlasech i zubech se nakonec dodrápávám až nahoru. Cestu zkouší i Jean-Pierre. Pro něho je, hlavně kvůli výšce, nástup bez problémů. Úspěšně dosahuje, též s mechem ve vlasech, vrcholu.
Francouzky (Claire a Soazig, sestra a kámoška Jean-Pierra) si dále chtějí vyzkoušet slaňování. Oblékáme je do sedáků, vysvětlujeme, jak na to a atrakce může začít. Nejhorší je vždy udělat první krok a "vrhnout" se do prázdna důvěřujíc pevnosti sedáku. Poté, co si Claire vyzkouší, že sedák opravdu drží, takřka "skáče" přes okraj skály, kde je převis. Pěkně se zhoupla, ale nic se jí nestalo. Vesele se směje. Sestup až dolů je celkem v pohodě. Soazig podobně, první krok je z pohledu pozorovatele dost šílený, ale ona je spokojená. Bezva, že se slaňování líbí!
Následuje procházka po hřebeni. Odměnou je nám opravdu bezvadný výhled do okolí. Na hřebeni jsou takové skalní "výrůstky", na které se dá vylézt a my se ocitáme opravdu na úplném vrcholu. Je to fakt paráda! Návrat k báglům a obchůzka kolem skal je zpestřená slezem jedné šachty a výlezem na úpatí skalní brány. Slézt z brány je horší, nicméně všichni zvládáme celkem bez problémů.
Francouzská část výpravy (Jean-Pierre s Claire a Soazig) se od nás odpojuje a my zůstáváme sami Češi. Celkem jsem se bál, jaké to dohromady s Francouzi bude, ale nakonec to bylo moc fajn. Teď si uvědomujeme, že nám tu vlastně chybí. No co se dá dělat!?
Během obchůzky kolem skal jsme našli jednu cestu, která je opravdu jednoduchá (tak 4), kam se právě přesouváme. Potkáváme Francouze, keří nám říkají, že je tu lezení zakázáno. O tom jsme věděli už z dřívějška, když mně jeden lezec říkal, že je tu lezení super. Prý se to nesmí, ale abych si z toho nic nedělal. Tak jsme si z toho nic nedělali.
Čekáme, až zmizí v dálce, a dáváme dnes druhou a poslední cestu. Poté balíme lezení a přesouváme se na místo našeho noclehu, zříceninu hradu Falkenštejn. Nedaleko hradu si uvědomujeme, že bude slunce za chvíli zapadat. Jóó to bude něco, západ slunce z hradeb zříceniny. Marťan, Houbák a já se dáváme do běhu, aby nám to náhodou neuteklo. Přelézáme přes branku s cedulí "Vstup zakázán" dovnitř, pohodlně se usazujeme a čekáme na západ. Po chvíli se připojují Jestřáb a Ivča. Slunce zapadá pár minut po jejich příchodu. Je to opravdu nádhera!
Dříví na oheň, véča, kytara a spát. Všichni jsme dost utahaní, takže nikdo nemá s usínáním problém. Udržet si spánek po celou noc je už o něco horší. Budím se zimou, oblékám si zbytek oblečení, se spacákem lezu do batohu, ale nějak to nefunguje. Jak se tak klepu, z celého srdce proklínám firmu Hannah. Můj Bivak, který má dle nich extrém -17 °C (komfort -8 °C) nevydržel ani -5 °C, což byla tamější teplota dle Houbákova teploměru.
| Ranní koupel v podání Kinga |
|---|
|
| Francouzky |
|
| Houbák leze |
|
| Vrchol dobyt |
|
Snída, balení, úklid a už nás čeká jen cesta zpět k autu a pak do Nancy. A je tu loučení. To to ale uteklo! Bylo to ale moc fajn. Díky, že jste přijeli!
King