|
| Táborák |
|---|
Sundaváme batohy a hned vyrážíme na dřevo, protože se už všichni těšíme na večeři. Musí se pro něj docela daleko, protože sem nejspíš jezdí dost trempíků a je to tady celkem vybraný. Oheň se nám daří rozdělat rychle, i když je dřevo trošičku mokré (jó, není nad březovku z Kokořínska :-)). Za čtvrt hodinky už se nočním tichem ozývá "mlaskání" tří hladovejch trempíků. Po večeři se vydávám za signálem na kopec, abych informoval Kvítka, kde se přesně nacházíme, aby nás zítra snáze našel. Po mém návratu zpět ke klukům se domlouváme, zda budem stavět stan, nebo si lehnem pod širák. Vítězí druhá varianta, a tak příprava ležení je celkem rychlá. Potom přichází čas na kytaru, kterou s sebou táhnu. Snažím se s Marťanem hrát zpaměti, protože na zpěvníky stejně není vidět, ale moc nám to nejde. Většinou neznáme slova, a tak "naše" písničky končí první slokou a refrénem. Samozřejmě některé písně jsme dohromady dali. Spát jdeme kolem půlnoci (Tom o hodinku dřív).
| Tajuplné podzemí |
|---|
 |
Pokračujeme po Kopidelském (Lednickém) potoce. Cesta se pěkně klikatí, několikrát přechází přes potok a asi za 20 minut nás přivádí na soutok s Kralovickým potokem. Ten překonáváme a jdem se podívat na Čertovu hráz. Zde nám Kvítko vypráví své zážitky z dětství a vzpomíná, jak tady kdysi tábořili se skautským oddílem. Po chvilce opět vyrážíme na cestu. Cesta kopíruje koryto potoka a jeho překonávání na brodech nám přináší nejednu těžkou chvilku. Po třetím nebo čtvrtém brodu přicházíme k chatě, které říkám "Sedmička". Od mé poslední návštěvy se dost změnila. Otevřené a zničené okenice, rozlomenej zámek, propadlá střecha verandy svědčí o tom, že sem někdo jezdí a nechová se zrovna moc šetrně. Po zběžné prohlídce pokračujeme v cestě. Štolu, která provrtává kopec, bohužel nenacházíme, a před jednou hodinou přicházíme na soutok Kralovického potoka se Střelou.
Vede zde zelená turistická značka, po které pokračujeme proti proudu Střely. Chvílemi jde cesta téměř vedle Střely, jindy po krásných loukách, kde ještě kvetou kytky. U chatové osady opouštíme značku. Po chvilce nacházíme studánku, a tak nabíráme vodu, která už nám všem pomalu dochází. Kolem druhé hodiny přicházíme do Dolního Hradiště. Je čas na oběd. Kvítko nás vede na jednu pěknou skalku nad Střelou, odkud je krásný výhled na údolí řeky. Udělalo se nádherně. Obloha se krásně modrá, sem tam nějakej mráček, pouze občas zavane studenej větřík. Sedíme zde asi hodinku, baštíme a pozorujeme dění v údolí Střely pod námi.
| Trempské ráno |
|---|
|
| Zase přes potok! |
|
| Chata "Sedmička" |
|
| Nivy při Střele |
|
| Barvy podzimu |
|
| Střela pod Hradištěm |
|
Po usilovném bádání nad mapou vybíráme levý (myšleno proti proudu) břeh Střely. Cesta vede po louce, ale brzy pokračuje přes brod na druhou stranu. Nechce se nám brodit, a tak se vracíme k lávce, která vede ale pouze k nějaké chatě a cesta končí u kadibudky. Necháváme si poradit od místního chataře a pokračujeme těsně vedle řeky, cestou necestou. Naše utrpení končí asi po 10 minutách, když přicházíme na cestu a ta pokračuje po louce. Kolem půl čtvrtý to přichází. Brod a nikde žádná lávka. No nic, sundáváme botky, ponožky, vytahujem kalhoty a už si to štrádujeme studenou vodičkou. Aby nám uschly nohy, pokračujeme dál bez bot. Potkáváme nějakou chatařku a ta nám ochotně vysvětluje cestu dál. Opět brodíme a pokračujeme po pravém (bráno proti proudu) břehu. Jde se v pohodě, protože je tu chatová osada a tudíž i lávky. Kolem 16. hodiny přicházíme na modrou značku. Kluci si jdou nabrat vodu do nedaleké studánky, já mezitím hlídám batohy. Za 15 min. opět vyrážíme, tentokrát už však bez Kvítka, kterej chvátá po značce do Kaznějova na vlak.
| Broděníčko, brodění ... |
|---|
|
| Poutníci s lehkým srdcem |
|
I přes Kvítkovo doporučení volíme cestu po levém břehu, podle mapy by to mělo bejt schůdnější. Nejdříve se začala ztrácet cesta, začaly přibejvat spadlé stromy, cesta se zužovala a po 15 minutách se zcela ztratila. Nic naplat, museli jsem nahoru. Takovej krpál jsem ještě neviděl. Člověk udělal dva kroky a jeden krok se vrátil, protože se s ním utrhnul kus skály. Nahoře na kopci z nás lilo, jako by bylo 40 nad nulou. Pokračujeme po hřebeni a občas je dole pod námi vidět klikatící se Střela. Vylézáme z lesa na louku a po polňačce dorážíme do Nebřezin. Odtud pokračujeme po zelené až za chatovou osadu, kde zahýbáme doleva na kopec. Přelejzáme koleje a téměř potmě hledáme vhodné místo na přespání. Nemůžeme si moc vybírat a tak si ustýláme na prvním vcelku rovném místě. Rozděláváme oheň, tuším, že jedinou sirkou (díky Marťanově březovce), a vaříme si večeři. Večer necháváme kytaru spát a čteme si pověsti o tajemném Hansu Hagenovi z knížky Povídky Ameriky. Pomalu začínáme přemejšlet, že by nebylo špatné se na Ameriku podívat a pořádně to tam prozkoumat. Kdo ty povídky nečetl, tak vřele doporučuji si je přečíst před spaním :-). Asi v půl jedenácté uleháme do spacích sáčků a poměrně brzy usínáme.
V jednom údolí potoka nalézáme srub s názvem "Vlčí". Pořádně ho prolézáme, má dvě patra, ale spát bychom tu nechtěli, všude je hrozné vlhko. Marťan prozkoumává štolu, která je hned vedle srubu. Asi po 15 minutách pokračujeme, ale moc daleko jsme nedošli, protože se zastavujeme na rozcestí "Nad tunelem" a dáváme si oběd, je asi půl jedné. Nasyceni a odpočati se po hodince vydáváme opět na cestu. Mrkneme se ještě k tunelu a pak jdeme po úzké pěšině nad korytem Střely. Projdem chatovou kolonií až k Mladotické zastávce, kde pozorujeme ohořelé stromy. Odtud potom jdeme podél kolejí až do Mladotic. Na nádraží jsme ve 14:45 a zjišťujeme vlak z Potvorova. Ten jede v 16:15, takže máme dost času na to, abychom se podívali na Odlezelské jezero. Z nádraží vyrážíme podél kolejí po nějaké polní cestě, která u lesa končí. Pokračujeme chvilku po kolejích a pak přelézáme na cestu, která vede vedle kolejí. Překonáváme ohradu s elektrickým ohradníkem a jdeme po krásných loukách. Libujeme si, že se nám jde dobře, protože jsme mysleli, že to tu bude zarostlé nebo že půjdem po poli.
V 15:30 přicházíme k Odlezelskému jezeru. Asi 10 minut nás otravuje nějakej ratlík, a tak Marťan navrhuje, že bychom ho mohli adoptovat pro SDA. Jak to ale uslyšel, zmizel a už jsme ho neviděli. Chvilku se kocháme nádherným jezerem a pak plánujem cestu, jak se dostat na zastávku do Potvorova. Volíme cestu po pravém břehu jezera. Míjíme pár rybářů, chatovou osadu a v 16:06 stojíme na zastávce. Vlak přijíždí s menším zpožděním. Průvodčí si nás nějak nevšímá a tak děláme mrtvý brouky a jedem načerno. Celou cestu nás bavil nějakej chlápek, kterej přemejšlel nahlas a křičel na celej vagón. Do Plzně přijíždíme kousek po půl šesté.
Houbák
| Plaská přehrada |
|---|
|
| Vlčí bouda |
|
| Zpustlý hobo |
|
| Odlezelské jezero: tak budeme se koupat? |
|