Po výměně telefonních čísel kvůli domluvě při případné nehodě, zabloudění nebo jiné nepředloženosti jsem asi ve čtvrt na sedm vyrazil (viz foto) s odhodláním lámat rekordy. Malíček jel kratší trasou do cíle měřit čas. Zvolil jsem taktiku rychlý start (a ještě rychlejší dojezd) a až do Předenic se mi i přes třicetistupňové horko jelo celkem dobře. I čas tomu odpovídal - měl jsem za sebou teprve 20 minut a už jsem byl za polovinou trasy.
"Cha cha, Burizon bude sesazen," myslel jsem si. (Jenže myslet znamená ho.no vědět.) Pověsti nelhaly - závěrečných většinou stoupajících 8 kilometrů jsem s několika krátkými zastávkami srdce zvládl jen tak tak. S rekordem jsem se musel tedy rozloučit, snad příště. Jo a abych to nebyl já, stejně jako při maratónu jsem těsně před cílem sjel z trasy a mířil jsem dál do kopce směrem do Chválenic. Asi po pěti minutách mi bylo divné, že ještě nejsem v cíli, tak jsem se trapným pocitem otočil a vrátil jsem se zpět na křižovatku a pár metrů za ní už čekal Malíček.
Původně bylo plánováno jet ještě na pivko na Radyni, ale ani Malíček natož já jsme nebyli schopni jet další kilometry navíc (bylo opravdu horko). Tak jsme se tedy vrátili nejkratší cestou po hlavní silnici přes Losinou do Plzně.
Čas jsem měl asi 57 minut - nevím přesně, ale určitě to bylo pod hodinu.
Ahoj na dalších akcích.
Pavel
| Start ... |
|---|
|
|