Na akci se však nakonec dostavil pouze Burizon. Našim skorolékařům se totiž do plánované projížďky na poslední chvíli připletlo jakési školení. No nevadí, tak to bude sólovka, Burizone! A že výkon bude určitě stát za to, o tom jsme se přesvědčili v průběhu akce Od severu k jihu. Na srazu na konečné jedničky na Slovanech jsme se tedy sešli jen tři - supervisor Malíček, já a Burizon. Volný přesun na Tyršův most, předzávodní instrukce Burizonovi (zajímavé - nechce příliš slyšet o profilu tratě, prý by ho to znervózňovalo) a legrace může začít: teď žádné auto nejede - Burizone, start!
| Start! |
|---|
|
|
Celomodrý komplet kolo - cyklista - přilba záhy mizí za horizontem. Start slušný, vidím to na rekord. Vyjíždíme s Malíčkem stejným směrem. Jenomže o dost pomaleji ... Malíček toho letos na kole ještě mnoho nenajezdil, a pak, máme přece do cíle zkratku, tak kam se hnát. Celkem pohodově se vezeme do Štěnovic, tam ještě zkouším nakupovat něco na zoubek. Smůla, je zavřeno. Tak jedeme dál, až do Čižic, kde bočíme na Borek a tudíž nekratší cestou přímo k cíli. Jenomže je to docela kopec, takže supíme nahoru celkem pomalu. Kecáme o všem možném, občas mrknu na hodinky, času dost ... a pak najednou máme docela naspěch! Pokud by to Burizon zvládl za 45 minut, a to je docela možné - dosavadní rekord není o mnoho horší - máme co dělat, aby nebyl v cíli dříve, než my. Ne, že by byla taková tragedie přijít o cílové foto, jenomže: cíl není vyznačen. Burizon by profičel a jel dál ...
Takže poslední metry docela makáme, cílová křižovatka je už na dohled. Chci Malíčka trochu popostrčit, mohutně zabírám do pedálů a ouvej! Příšerná křeč do chodidla. Chtě nechtě musím zastavit a snažím se s tím něco dělat. Malíček mezitím dojíždí ke křižovatce a najednou volá: už jede! A skutečně - na silnici se mihlo cosi modrého. Uf, tak jsme to přece jenom stihli. Ale bylo to o fous - podívejte se na cílové foto :-). A jak to tedy Burizon zajel? Nový traťový rekord, 45:04. Zlepšení o téměř 2 minuty! Prý si to zkusí ještě jednou, byly rezervy. Inu, jak je libo ...
| Cíl |
|---|
|
Po odpočinku vyjíždíme tradičním směrem: vrchol Radyně. Za chvíli jsme tam a láká nás hospoda u Radouše. Zasloužené občerstvení, klábosíme a vydáváme se na cestu zpět. Včas nekoriguji volbu trasy a tak za chvíli skáču se svým favoritem do Plzence po kořenech. No jo, horští cyklisti! Nic se ale kupodivu neodlamuje, v Plzenci dojíždím zbytek a svištíme to přes Koterov do Plzně. Burizon jakoby se dnes nic nejelo, žene nás ďábelským tempem kupředu. Aspoň se ale protáhneme :-). Končíme u slovanské Delvity, kupujeme něco na zub a loučíme se. Tak zase někdy! Příští akce jsou Orty ...
Kvítko