Všechno to vlastně začalo už v pátek večer, kdy jsme si jeli půjčit na Bílou horu všechno vybavení: lodě, neopreny, botky, rukavice (někteří z nás obě pravé ...), vesty, "blembáky" ... V průběhu akce jsme zjistili, že je vždy lepší půjčit si lodí rovnou víc - nikdy nevíte, co se může přihodit :-), ale k tomu až později. Trošku jsem znejistěla, když Kvítko oznámil, že to jedna posádka vzdala a měla jsem sto chutí tohle jarní cachtání taky vzdát. Ještě že jsem to neudělala! Byla to skvělá akce. (No, možná se mi to tolik líbilo taky proto, že jsme se jako jediní s Marťanem nevykoupali. Můžete se zeptat ostatních, jaká byla voda :-) - radši bych to ale moc neriskovala - někteří jedinci z toho byli tak iritovaní, že nás na konci akce chtěli hodit do vody!)
| Výsadek - nádraží Žlutice |
|---|
|
|
| Příprava na nalodění |
|
|
Vystoupili jsme ve Žluticích a hned nás ofoukl studený vítr. Při myšlence, že se za chvíli budeme muset převlíct do neoprenů, jsme se otřásli. Řeka naštěstí nebyla daleko, a tak už jsme za chvilku zápasili s pumpou při nafukování lodí a rvali jsme se do neoprenů - není to žádná sranda se do toho výmyslu navlíct! - ale byli jsme vděční, že je máme - obzvlášť někteří :-)! Už po vyplutí jsme zjistili, že nafukovačka (loď) je vskutku vyjímečné plavidlo (jak uvádí katalog), až na to, že není možné to moc uřídit. Má totiž naprosto odlišné jízdní vlastnosti, než klasická laminátka. Je ale pravda, že s laminátkou bychom tuhle řeku opravdu nesjeli a asi bychom skončili mnohem dřív, než Kvíťas s Hombrém :-). Ale k tomu taky až za chvilku. Voda tekla vskutku rychleji než na Berounce :-), na začátku nás překvapilo pár stromů padlých přes řeku - ale to jsme opravdu ještě netušili, co nás čeká. Takže jste již jistě postřehli, že prohlídkou Žlutic (jak opět uvádí katalog) jsme se nezdržovali.
Snažili jsme se hlídat, jestli jsme stále kompletní - opravdu to nebyl žádný "volej" a tak se mohlo přihodit cokoliv. A tak jednou koukáme, že nemáme Hopa s Martinem, a čekáme. Dlouho se neobjevují, a když je konečně spatříme, jsou pochopitelně celí mokří. Martinovi se prý chytlo pádlo do křoví a on ho tam bohužel nechtěl nechat. A tak jak vyprávěl háček Hop - "Jedeme, jedeme, a najednou se koupeme ..."
No a jak tak plujeme dál, občas přeneseme lodě přes nějaký ten strom, sledujeme kolem létající ledňáčky, najednou doplujeme k dřevěné lávce. A někteří pro dnešek opravdu už dopluli :-). Nějak jsme se s Marťanem cestou zdrželi a proto dojíždíme k již zmíněné lávce jako poslední. Už z dálky vidíme Hopa s Martinem, jak vytahují loď z vody, ale hlavně Kvítka s Hombrém stojící uprostřed řeky (že by se jim zdálo horko :-)?) Prý chtěli tu lávku podject a ňák to prostě nevyšlo ... zatrnulo mi, když mi Marťan oznámil, že to měl taktéž v úmyslu. Klukům byla asi docela zima, ale najedli jsme se a chystali se dál. A právě v tu chvíli Kvíťas zjistil, že už asi pokračovat nebudou. Našel totiž nevelkou díru na jejich lodi, jíž způsobil vyčnívající hřebík na té nešťastné lávce, která ale stačila na to, aby se jim vypustil celý postranní válec. Takže následovalo Kvítkovo rozčilení nad neschopností mobilů, když se snažil dovolat se domů. Nakonec jsme to domluvili tak, že plutíschopné lodě budou pokračovat dál až do Rabštejna, zatímco postižená posádka počká zde v Chyších na novou loď a dopraví se do Rabštejna autem.
| To je ona: proklatá lávka ... |
|---|
 |
Po příjezdu na vymodlené tábořiště pod Rabštejnem jsme rychle postavili stany a pomalu se začalo smrákat. A taky hlavně se začalo značně ochlazovat, což zjistil první Kvítko, který sušil na stanu mikinu a - kdoví - chtěl si jí zrovna vzít na sebe, nebo si jí připravit jako polštář do spacáku. Brzy ale zjistil, že to nebude tak jednoduché. Chytil jí, ale mikča se ani nehnula. Byla už nemálo promrzlá! No, až uvidíte fotky, pochopíte. Opravdu nám nebylo zrovna horko, zachraňovala nás pouze Hombrého "hřátka", ze kterých jsme byli pochopitelně nadšeni. Noc jsme přestáli (už ne tolik přespali) horko těžko (s tím horkem to nebylo tak horký :-), jen mi nenapadl výstižnější slovní obrat).
| Ranní tání pod Rabštejnem |
|---|
|
| Detail kapesníku: nevídané! |
|
Rozhodli jsme se tedy trochu odpočinout a naobědvat se na Čoubově mlýně (tady jsme měli včera spát, ale na oběd to taky nebylo špatný místo :-)). Pěkně jsme se vyhřáli na sluníčku, ale za chvilku už jsme museli vyrazit - čekal nás ještě pěkný kus cesty.
Kvítkova poznámka v katalogu, že se občas na břehu objeví nějaká ta chata, se také neukázala být zrovna objektivní. Na březích stála jedna chata na druhé, občas nás praštilo do očí nejedno seskupení chatiček z dob socialismu. Jak jsme se blížili k Plaské vodní nádrži, voda přestala téct, a tak jsme se museli pěkně ohánět pádlama. (Z vlaku spatřený led záhadně zmizel!) Zvládli jsme dva jezy (přenést :-)) a za chviličku jsme dorazili do Plas. Odsud jsme zavolali Hombrého tatínkovi a ten nás přijel naložit do Nebřezin. Tady začalo velký převlíkání, mytí lodí, přebalování, ... už jsme se všichni těšili domů na teplou vanu. Ale určitě nás všechny hřálo hlavně to, že tahle akce se opravdu povedla a všichni jsme to zvládli. (Někteří dokonce bez chřipky :-)!)
Danča
| Ráno pod Rabštejnem. Bude krásně! |
|---|
|
| Po obědě na Čoubově mlýně: plujeme dál a dál ... |
|