Přechod Brd

Pátek 28. - neděle 30.3.2003

Pátek 28.3.2003

V pátek 28. března odpoledne se sešlo několik SDA nadšenců na hlavním vlakovém nádraží v Plzni. Jejich společným cílem bylo uskutečnit první jarní pěší SDA akci - "Přechod Brd". Bylo nás celkem osm - Kvítko, Marťan, Danča, Malíček, Burizon, Petra, Tom a Hop. Vlakem jsme dojeli do Lochovic a dále pokračovali pěšky proti proudu říčky Litavky směr dnešní cíl - vrchol Plešivce.

Cesta romantickým, povodněmi narušeným údolím Litavky postupovala rychle, až do místa, kde jsme ji opustili a vydali se strmě vzhůru "Čertovou roklí" na Plešivec. Vrchol pověstmi opředeného vrchu Plešivce jsme dobyli těsně před západem slunce a mohli se kochat fantastickým výhledem na Brdy a jejich okolí.


Večer na Plešivci: západ slunce ...
Západ slunce ze skalních plošin Plešivce: borovice, špičky smrků lesa pod vyhlídkou, červenofialová obloha a sluneční kotouč mizející za horizontem.
Západ slunce ze skalních plošin Plešivce: detail. Červenofialová obloha, sluneční kotouč mizející za horizontem a hřebeny brdských a pobrdských hor pomalu se ztrácející ve večerní temnotě.
... a Kvítko zasněně ukazující vrcholy okolní krajiny
Slunce již zapadlo za hradbu mraků na horizontu, Kvítko stojí na okraji skály a ukazuje vrcholy a jiné významné viditelné objekty v okolní širé krajině.


Po vydatné večeři jsme zalezli do spacáčků a Kvítko nám předčítal nejzajímavější brdské příběhy z knihy Jana Čáky. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí o brdských vrcholech, o paradesantních výsadcích za 2. sv. války, o statečné ženě lesníka atd. Ti šťastnější z nás v průběhu čtení usnuli. Ostatní museli poslouchat kapitolu o vrchu Plešivci, na kterém dnes spíme, a dozvěděli se, že na něm v noci scházejí draci!!! Takže ještě hodně dlouho nemohli usnout.

Sobota 29.3.2003


Ráno na Plešivci: skalní plošiny v mlhách
Pohled na rozeklaná skaliska plešiveckých plošin a suťovisek nořících se z jitřní mlhy prosvícené sluncem.
Pohled na rozeklaná skaliska plešiveckých plošin a suťovisek nořících se z jitřní mlhy prosvícené sluncem.


Ráno jsme se překvapivě probudili všichni živi a zdrávi a po snídani mohli vyrazit na cestu. Sestoupili jsme do obce Jince (ale ještě předtím jsme se stihli opět "zvěčnit" v Kamenném městě - pozn. red.) a pokračovali vzhůru do vojenského pásma.


Kamenné město a jeho věže: inspirace ...
Kamenné město s desítkami věží a věžiček nedaleko plešiveckého viklanu.
Jedna z mnoha zdařilých, bizarních věží Kamenného města.
Jedna z mnoha zdařilých, bizarních věží Kamenného města.
... a pak stavba vlastního dílka: pevné základy = trojice pilířů ...
(Zleva) Malíček, Petra, Tom a Danča budují pevné základy - tři pilíře - pro naše veledílo; zpovzdálí přihlíží Hop.
... překlad obrovským placákem ...
Na pilíře byl právě usazen obrovský placák coby překlad. Kvítko (vpravo) jej dousazuje, Marťan (vlevo) a Malíček (uprostřed) pohledem stavbu proměřují a Petra (vzadu) s Tomem přihlížejí náročné operaci.
... je třeba staticky zajistit ...
Vrchní statik Malíček není spokojen se stabilitou překladu a přidává vlastní kamennou injektáž k jednomu z pilířů. Kvítko dopilovává usazení druhého a ostatní přihlížejí a ... kibicují.
... aby bylo dílo hotové k výzdobě.
Hrubá stavba je hotova a je čas na výzdobu - podpis SDA. Tom přikládá na kamennou desku poslední kamínky nápisu, ostatní si spokojeně prohlíží hotové dílo.
Vše ještě zdokumentovat ...
Malíček pořizuje stavební dokumentaci SDA veledíla digitálním fotoaparátem ...
... a to je výsledek!
... a takhle to - v detailu - vypadá: na třech kamenných sloupech spočívá veliká deska, na níž je napsáno (totiž z kamínků vyskládáno) ... SDA!


Dalším bodem na naší cestě byl vrch Koníček s v Brdech ojedinělým skalním útvarem. Zde jsme posvačili a někteří odvážlivci si vyzkoušeli i menší, ale o to nebezpečnější bouldering. Dále jsme pokračovali po Hřebenech, kde nás velmi zaujala pozorovací stanoviště dělostřelců s výhledem na dopadové plochy.


Koníček
Kamenné moře, (zatím ještě) bezlisté větvoví mohutných břiz a Kvítkova záda - to je, spolu s ojedinělým skalním útvarem připomínajícím koně, typické panorama vrcholu brdské hory Koníček.
Vojenské pozorovatelny na Hřebenech ...
Pozorovatelny dělostřeleckého důstojnictva na jižní straně Hřebenů: z kamenných polostaveb krytých bytelnými stříškami z prken a térpapíru (či snad možná i plechu) je výtečný pohled ...
... a takový je z nich výhled.
... na dopadové plochy Brda (na snímku - jen křovinami porostlá, obrovská paseka protkaná pravidelnou sítí cest) a Tok.


Po dalším kusu cesty přes hluboké hvozdy a neproniknutelné močály a po náročném útěku před nic netušícími dřevorubci a sem tam projíždějícími auty jsme se rozloučili s dvěma členy naší odvážné výpravy. Petra a Burizon se vydali za svými civilními záležitostmi a nechali nás ve vojenském cvičišti napospas živlům.


Někde už je jaro ...
Typický brdský potůček s mechem porostlými břehy.
... jinde ještě mráz.
Strouha, kterou vzdor pokročilému jaru ještě vyplňuje sníh.


Ale co naplat - oslabeni jsme pokračovali dále. Po menších orientačních nesnázích při průstupu mladým lesem jsme dorazili na dopadovou plochu Jordán, kde jsme si odpočinuli a nasytili se na střeše jednoho bunkru, který jsme také náležitě prozkoumali. Pak jsme se vydali po cestě přes dopadovou plochu k druhému bunkru, známému z filmu "Obecná škola". Není bez zajímavosti, že tyto pevnůstky jsou předchůdci pozdějšího všem známého opevnění v pohraničí, stavěného za první republiky. Zde se zkoušela jejich odolnost v dělostřelecké palbě a úspěšnost posádky v boji s nepřítelem.


Cestou na Jordán
Chomáče vysoké žluté trávy, břízky, smrčky a močály - to je džungle pod spodní částí dopadové plochy Jordán.
Jdeme na svačinu!
(Zleva) Tom, Marťan a Danča docházejí k místu zaslouženého odpočinku na střeše spodního jordánského bunkru.
Vojenská krajina
Pohled odspoda na hlavní jordánskou pevnost. Všude kolem obrovská paseka dopadové plochy, v popředí ostnatý drát ...
Hřebeny z Jordánu
Krajina Brd: širá dopadová plocha porostlá trávou a borůvčím. Za ní moře lesů a z něj vystupuje masiv Hřebenů.
Manévry
Tom (vpravo) a Hop na střeše jedné z pevností mají okolní terén vskutku pod kontrolou. Už jenom poslušný tankový prapor ... a manévry můžou začít!
Jordán vcelku
Pohled shora na (téměř) celý Jordán: dopadová plocha, hlavní a spodní pevnost a panoráma brdských kopců na obzoru. Jak by to tu asi vypadalo bez vojáků, s původními lesy?


Nyní již nestálo nic v cestě naší fantazii a mohli jsme se oddat nevinným hrátkám - palba z houfnice, manipulace s protitankovým zátarasem, střelba samopalem do vlastních řad a jiné bojové hry.


Vojenské hry: valení zátarasu ...
(Zprava) Marťan, Kvítko a Hop si hrají s protitankovým zátarasem.
... a nácvik bojových situací "muž proti muži"
Hop (vlevo) neočekávaně vytahuje pistoli a míří na Kvítka. Vzápětí bude ukázkově zpacifikován ... :-)


Cesta dál ubíhala celkem rychle, jen Kvítko stále neúspěšně zkoušel podle mapičky z novin najít díru po stíhačce L-159, která zde v zimě spadla. Nicméně se mu to nepovedlo. Navečer již unaveni jsme stanuli na Toku - nejvyšším brdském vrcholu - 864,9 m. Poté jsme ušli ještě několik málo kilometrů, než jsme vybrali příhodné místo k dnešnímu nocování. Dva nadšenci - Malíček a Hop - se odvážně pokusili spát i tuto noc pod širákem, ale trošičku při tom zmokli.


Tocké vrchoviště
Náladová fotografie vrchoviště na vrcholové plošině Toku - scenerie ne nepodobná Šumavským slatím. Malíček, osamělý batoh a malé rašelinné jezírko, vůkol rašeliník a seschlá žlutá tráva ....
Vrchol Toku dobyt!
Společné foto na vrcholku Toku - jak jinak, než samospouští. (Zleva a shora) Danča, Marťan, Malíček, Hop a Tom s Kvítkem neskrývají své nadšení z nalezení vrcholu: není to totiž úplně snadné!


Neděle 30.3.2003

Nový den - neděle - sychravé počasí. Vstáváme, snídáme, pokračujeme v cestě na dnešní nejdůležitější místo Prahu - druhý nejvyšší vrchol Brd. Zde se kocháme výhledy do kraje nad suťovým polem, ale celková viditelnost je díky zvětšené oblačnosti mizerná. Za hezkého počasí je zde prý možné spatřit i Alpy. Odvážně jsme se přiblížili asi na 100 metrů od významné vojenské telekomunikační a meteorologické věže, dál nám strach nedovolil.


Na Prahu je cesta dlouhá ...
Typická rovná brdská silnička cestou na Prahu. V syrovém nedělním ránu nás už ani nepřekvapuje množství sněhu okolo cesty.
Alpská vyhlídka
(Zleva) Hop, Kvítko, Marťan a Danča se kochají výhledem na imaginární Alpy ze známé vyhlídky - kamenného suťoviska - na úbočí Prahy: pro mlhu je sotva vidět Rožmitál ...
Pražská věž
Vojenský vysílač na vrcholu Prahy. Je vidět zdaleka, například až z Plzně. Bude tu ještě příští rok stát, nebo má příliš chatrné základy na okolní bažinatý terén?


A už pokračujeme v cestě lesem a často ještě zamrzlými bažinami na hráz Hořejšího padrťského rybníka, kde obědváme a odpočíváme. Dále jdeme směrem k bývalému klášteru v lese u Teslín, který však i přes dlouhé hledání nenacházíme. Není divu, protože se z něj zachovaly prý jenom základy.


Hořejší ...
Rákosí a obrovská vodní plocha v moři okolních lesů. Vítr čeří vlnky na Hořejším padrťském rybníce ...
... a Dolejší padrťský rybník
... zatímco poněkud menší Dolejší padrťský rybník je již dlouhodobě téměř vypuštěn. Na jeho zadním levém okraji stávala obec Padrtě ...


Přicházíme do Míšova, kde zjišťujeme, že autobus jede asi za dvě hodiny a hospoda je zavřená. Navštěvujeme tedy alespoň tábořiště Bílé střely a svižným tempem dobíháme na autobus do Borovna.

Tato pravá nefalšovaná SDA akce se dle názorů jejích účastníků vydařila. Posuďte sami:

Jak se vám líbila první akce SDA?

Kvítko: Bylo to moc dobrý!
Tom: Bomba!
Danča: Bolí mě nohy!!!
Marťan: Super!
Malíček: Dobrá jarní rozcvička, ale málo hospod!!!
Hop: Mám rád Brdy a termix.

Hop