Cesta romantickým, povodněmi narušeným údolím Litavky postupovala rychle, až do místa, kde jsme ji opustili a vydali se strmě vzhůru "Čertovou roklí" na Plešivec. Vrchol pověstmi opředeného vrchu Plešivce jsme dobyli těsně před západem slunce a mohli se kochat fantastickým výhledem na Brdy a jejich okolí.
| Večer na Plešivci: západ slunce ... |
|---|
|
|
|
|
| ... a Kvítko zasněně ukazující vrcholy okolní krajiny |
|
|
Po vydatné večeři jsme zalezli do spacáčků a Kvítko nám předčítal nejzajímavější brdské příběhy z knihy Jana Čáky. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí o brdských vrcholech, o paradesantních výsadcích za 2. sv. války, o statečné ženě lesníka atd. Ti šťastnější z nás v průběhu čtení usnuli. Ostatní museli poslouchat kapitolu o vrchu Plešivci, na kterém dnes spíme, a dozvěděli se, že na něm v noci scházejí draci!!! Takže ještě hodně dlouho nemohli usnout.
| Ráno na Plešivci: skalní plošiny v mlhách |
|---|
|
|
Ráno jsme se překvapivě probudili všichni živi a zdrávi a po snídani mohli vyrazit na cestu.
Sestoupili jsme do obce Jince (ale ještě předtím jsme se stihli opět "zvěčnit" v Kamenném městě - pozn. red.) a pokračovali vzhůru do vojenského pásma.
| Kamenné město a jeho věže: inspirace ... |
|---|
|
|
|
| ... a pak stavba vlastního dílka: pevné základy = trojice pilířů ... |
|
| ... překlad obrovským placákem ... |
|
| ... je třeba staticky zajistit ... |
|
| ... aby bylo dílo hotové k výzdobě. |
|
| Vše ještě zdokumentovat ... |
|
| ... a to je výsledek! |
|
Dalším bodem na naší cestě byl vrch Koníček s v Brdech ojedinělým skalním útvarem. Zde jsme posvačili a někteří odvážlivci si vyzkoušeli i menší, ale o to nebezpečnější bouldering. Dále jsme pokračovali po Hřebenech, kde nás velmi zaujala pozorovací stanoviště dělostřelců s výhledem na dopadové plochy.
| Koníček |
|---|
|
| Vojenské pozorovatelny na Hřebenech ... |
|
| ... a takový je z nich výhled. |
|
Po dalším kusu cesty přes hluboké hvozdy a neproniknutelné močály a po náročném útěku před nic netušícími dřevorubci a sem tam projíždějícími auty jsme se rozloučili s dvěma členy naší odvážné výpravy. Petra a Burizon se vydali za svými civilními záležitostmi a nechali nás ve vojenském cvičišti napospas živlům.
| Někde už je jaro ... |
|---|
|
| ... jinde ještě mráz. |
|
Ale co naplat - oslabeni jsme pokračovali dále. Po menších orientačních nesnázích při průstupu mladým lesem jsme dorazili na dopadovou plochu Jordán, kde jsme si odpočinuli a nasytili se na střeše jednoho bunkru, který jsme také náležitě prozkoumali. Pak jsme se vydali po cestě přes dopadovou plochu k druhému bunkru, známému z filmu "Obecná škola". Není bez zajímavosti, že tyto pevnůstky jsou předchůdci pozdějšího všem známého opevnění v pohraničí, stavěného za první republiky. Zde se zkoušela jejich odolnost v dělostřelecké palbě a úspěšnost posádky v boji s nepřítelem.
| Cestou na Jordán |
|---|
|
| Jdeme na svačinu! |
|
| Vojenská krajina |
|
| Hřebeny z Jordánu |
|
| Manévry |
|
| Jordán vcelku |
|
Nyní již nestálo nic v cestě naší fantazii a mohli jsme se oddat nevinným hrátkám - palba z houfnice, manipulace s protitankovým zátarasem, střelba samopalem do vlastních řad a jiné bojové hry.
| Vojenské hry: valení zátarasu ... |
|---|
|
| ... a nácvik bojových situací "muž proti muži" |
|
Cesta dál ubíhala celkem rychle, jen Kvítko stále neúspěšně zkoušel podle mapičky z novin najít díru po stíhačce L-159, která zde v zimě spadla. Nicméně se mu to nepovedlo. Navečer již unaveni jsme stanuli na Toku - nejvyšším brdském vrcholu - 864,9 m. Poté jsme ušli ještě několik málo kilometrů, než jsme vybrali příhodné místo k dnešnímu nocování. Dva nadšenci - Malíček a Hop - se odvážně pokusili spát i tuto noc pod širákem, ale trošičku při tom zmokli.
| Tocké vrchoviště |
|---|
|
| Vrchol Toku dobyt! |
|
| Na Prahu je cesta dlouhá ... |
|---|
|
| Alpská vyhlídka |
|
| Pražská věž |
|
A už pokračujeme v cestě lesem a často ještě zamrzlými bažinami na hráz Hořejšího padrťského rybníka, kde obědváme a odpočíváme. Dále jdeme směrem k bývalému klášteru v lese u Teslín, který však i přes dlouhé hledání nenacházíme. Není divu, protože se z něj zachovaly prý jenom základy.
| Hořejší ... |
|---|
|
| ... a Dolejší padrťský rybník |
|
Přicházíme do Míšova, kde zjišťujeme, že autobus jede asi za dvě hodiny a hospoda je zavřená. Navštěvujeme tedy alespoň tábořiště Bílé střely a svižným tempem dobíháme na autobus do Borovna.
Tato pravá nefalšovaná SDA akce se dle názorů jejích účastníků vydařila. Posuďte sami:
Jak se vám líbila první akce SDA?
Kvítko: Bylo to moc dobrý!
Tom: Bomba!
Danča: Bolí mě nohy!!!
Marťan: Super!
Malíček: Dobrá jarní rozcvička, ale málo hospod!!!
Hop: Mám rád Brdy a termix.
Hop