Jeskyňky III

Pátek 3. odpoledne - neděle 5.12.2004

Pátek 3.12.2004

11:40 - scházím se s Kvítkem na parkovišti - soukáni věcí do zatraceně malýho auta. Na kruháku vyzvedáváme dalšího člena výpravy s kytarou jménem Kačer. Ještě jedem pro hlavního organizátora Burizona a už hurá na Prahu. Cestou všichni chrní, snad sbírají síly na následující dva dny či co. V Praze měníme přibližovadlo za poněkud novější a za volant si sedá Burizon. Ten se snaží z auta dostat co nejvíc a tak jsme v Brně za necelé dvě hodinky. Máme tu trošičku problémy dostat se kam potřebujem, ale nakonec se vše daří a my vyzvedáváme Kuču - našeho průvodce pro dnešní večer a nadcházející dva dny, ve firmě s tajemným názvem Sicurit. Trošku nás straší, že chata, kam jedem, není nic moc. Zanedlouho ale zjistíme, že je to kec - chajda je přepychová a má "nejlepší kamna v Krasu". Nosíme dřevo ... čekáme na další účastníky výpravy. Jako první doráží Markýza a Malvi. Čekání na ostatní si zkracuje každý po svým, někdo v hospodě, někdo u kytary.

Kuča naplánoval na půlnoc prohlídku jeskyně Malý lesík přímo pod základnou. Po příjezdu druhý party nastávaj velký přípravy na sestup pod zem. Za chvíli už slézáme dolů po žebříku, vede nás Kuča nejistým krokem se slovy: "Něco jsem popil!"

Prohlídka je skvělá, prolézáme místa, kde bych nevěřil, že se může člověk protáhnout. Nevím jak ostatní, ale já jsem nadšenej.

Usínám a těším se na další den.


Natěšení na noční prohlídku ...
Veselá parta jeskyňářů od SDA v zatím poměrně prostorné chodbě Malého lesíka. Bude hůř ... (Vpředu) Kačer, za ním Luki a v pozadí Malvi.
... vedenou připitým Kučou
Průvodce pro dnešní večer - jeskyňář ZO ČSS 6-12 Speleoklubu Brno jménem Kuča - rozvalený na šikmé podlaze chodby a ospale mžourající do objektivu. Inu, "něco popil"!
Je libo pořádného terénu?
Zadek a boty Kačera mizejícího v dost těsné plazivce. V Malém lesíku přišly ještě užší ...
Malý lesík ho nabízí!
Martin vylézá z plazivky na konci jednoho z okruhů "pro drsňáky z SDA". Opatrně: pod ním je chodba vedoucí hluboko dolů! Další krkolomná scéna - Kačer se po hlavě souká z těsné chodbičky, nejprve se snaží dostat ven připažené ruce ... nic pro klaustrofobiky.
A navíc krásy neživé ...
Krasové atrakce jeskyně Malý lesík: zajímavé dozlatova zbarvené členité útvary se snoubí se sněhobílým podkladovým vápencem ...
Krasové atrakce jeskyně Malý lesík: zajímavé dozlatova zbarvené členité útvary se snoubí se sněhobílým podkladovým vápencem ...
... i živé přírody
Pohled zepředu na netopýra visícího ze stropu chodby, kterou právě prolézáme. Nadšení ze společného setkání (fotky, čelovky) ovšem zviřátko zřejmě nesdílelo ...
Ještě jeden - detailní - snímek tohoto netopýra, odspodu, na hlavičku. Ahoj, teď už budeš mít klid!
Půlnoční překvápko v hlavním dómu
Téměř celá skupina při půlnoční návštěvě hlavního dómu jeskyně. Po levé straně na každého z nás čekala průzkumnická výzva - dle okolností překřtěná na "Půlnoční komín". Na snímku (zleva) Malvi, Kuča, Marťan, Martin, Péťa, Kačer, Markýza, Luki (vzadu) a Kvítko (nejdál) čekají, co objeví Houbák v komíně.


Sobota 4.12.2004

Ráno se dělíme na dvě skupiny. První parta pomáhá při měření CO2. Později se dovídáme, že byli asi v pěti jeskyních a všici vypadají dost utahaně.

Druhá skupina odchází do nedaleké jeskyně Technika, kde je potřeba pomoci s kopáním, vynášet suť a vykopat krápník kvůli zjištění stáří jeskyně. Před odchodem na základnu ještě zkoušíme prolézat plazivkou u vchodu do Techniky. Po poledni se i s vykopaným krápníkem vracíme na základnu. Je trošičku problém ho tam donést, ale nakonec ho táhneme za sebou na plastové vaničce.

Plán na odpoledne je následující: Kuča domluvil u místních speleologů prohlídku závrtu Větrná propast. Museli jsme ještě sehnat lidičky z druhé skupiny, a tak jsme se k Větrné propasti dostali až kolem čtvrté hodiny. Větrná propast je asi sto metrů hluboká díra plná žebříků, dole s třemi sifony. Sestup byl náročnější než výstup. Cestou dolů jsme potkali skupinu jeskyňářů, kteří po celodenním kopání vylézali ven a neměli z naší desetičlenné skupiny zrovna velkou radost. Nejdál z nás se dostala Malvi, která s místními jeskyňáři zůstala v závrtu ještě asi o hodinu déle než my. Nahoru jsme se vraceli v doprovodu dvou místních kluků.

Než vylezla Malvi, stihli jsme se ještě podívat do jednoho blízkého menšího závrtu.

Nemohu mluvit za ostatní, ale já byl z Větrné propasti unešenej, utahanej jak kotě a místama pěkně vybátej - prostě skvělej zážitek.


Ráno po těžké noci
Malvi před základnou Speleoklubu - originálním srubem postaveným ze železničních pražců (a s jednou z domácích jeskyní - Malým lesíkem - přímo pod sebou) - v ospalém sobotním ránu. Noc byla náročná ... ale za chvíli už razíme makat.
Skupina A se brzy pouští do průzkumu ...
První vyráží skupina A - Marťan, Ruža a Burizon spolu s Nováčkem - dalším jeskyňářem ze Speleoklubu - do vzdálenějších jeskyní; k měření CO2, prohlídce a práci. Na snímku Ruža v plné polní chystající se k sestupu skružemi do Mechového závrtu.
... Mechového závrtu i jiných děr
Standardní scéna při průstupu jeskyněmi - pohled dolů do svažující se zablátěné chodby na další členy speleodružstva. Ruža (vpředu) sestupuje za Marťanem, který se na dálku pozná podle škodováckého overalu ...
M A R A S T
Při průzkumu podzemí musí člověk zdolávat místa, pro jejichž popis běžná slova nestačí. Říká se tomu prostě sajrajt, sračky nebo marast ... Ruža právě prolézá jedním z takových: na podlaze louže, kolem bahno, nízký strop.
Co vejráš?! Uhni, lezu!
Pohled kolmo vzhůru skružemi až na povrch. Vedle trojnožky pro kladku a korun stromů je vidět taky Marťanova hlava, která se zájmem pozoruje dění dole v jeskyni ...
Matka děr
Jeskyně "Pekárna" s obrovitým ústím je jako stvořená pro lovce mamutů ... skála nad vchodem a okolní les doplňují působivou scénu.
Skupina B na Technice: už ho máme!
Ostatní pod vedením Kuči mezitím pracují v jeskyni "Na Technice". Nakonec, po úmorné práci, mohou unavení kopáči Luki (vlevo) a Kačer vítězně zapózovat před právě vykopaným krápníkem ... proč musel být v tak malé chodbičce?!
Půdní profil v Tereze
Na konci bonusové plazivky je druhá jeskyně "Tereza", ve které studenti geologie pečlivě preparují půdní profil. Reflektor osvětluje stěnu z různobarevných půdních vrstev s hřebíčky označujícími jednotlivá rozhraní; nahoře leží jedna ze studentek a Martin (vpravo), který právě přilezl z plazivky.
Je to macek!
Transport krápníku na základnu vyžaduje nemalé úsilí: je to totiž pořádný kus kamene! První část cesty (až k silnici) ho musíme vzít "do teplejch" - na fotce Kvítko (vlevo) a Martin nesoucí společně krápník, za nimi (zprava) Markýza, Luki a Kačer.
Sněhurka a 6 trpaslíků ...
(Odpředu) Kuča, Luki, Kačer, Markýza, Péťa, Kvítko a Malvi pochodují po silnici při návratu na základnu. S kýbly, lopatami a dalším harampádím v rukou a zabahněným oblečením na sobě představují jinde nevídaný, tady v krasu však obvyklý, zjev ...
... sedmý táhne (osmý fotí)
... ovšem Martin táhnoucí cenný krápník na uříznuté polovině 25litrového kanystru (která se kupodivu dobře smýká po hladkém asfaltu) je exot i tady.
Oběd na základně
Po náročném pracovním dopoledni se skupina B rekreuje u oběda na základně a spřádá plány, jak sehnat skupinu A, aby mohli všichni společně vyrazit do Větrné propasti, o které Kuča najednou začal básnit. Zleva Markýza, Péťa a Martin plus dvě neidentifikované osoby otočené zády.
Přípravy na Větrnou propast:
Po dlouhých organizacích a chvílích nejistoty se konečně na poli nedaleko Babic připravujeme na vstup do Větrné propasti. Kolem aut se do výstroje oblékají (zleva) Kuča, Martin, Luki, Kačer, Houbák, Malvi (vzadu), Kvítko a Péťa. Tentokrát to prý nebude jenom legrace ...
to je pěkně hluboká ...
Záběr shora dolů na Kuču coby prvolezce po žebříku překonávajícím jeden z mnoha vertikálních úseků sestupu do propasti. Nad tímto žebříkem je situován obrovský balvan nejasné stability, kterého se pokud možno všichni snaží nedotýkat ...
... ale přitom extra úzká díra!
Zvláště v horní části vede trasa sestupu štěrbinou tak úzkou, že místy není možné ani otáčet hlavu (zvětšenou helmou a svítidlem). Přesto se tu leze po žebřících - jeden právě na snímku, pohled směrem nahoru.
Je po akci, byla to síla ...
Znaveni, ale štastni, že všechno dobře dopadlo a přitom si všichni jaksepatří užili, převlékají se (zleva) Péťa, Markýza a Houbák "do civilu".


Neděle 5.12.2004

Ještě před nedělním odjezdem jsme dopoledne kopali a vynášeli suť z jedné jeskyňky blízko základny.

Pro mě to byla supr akce. Jsem rád, že jsem mohl zkusit něco nového a že jsem byl přizván i přesto, že nejsem členem ani adeptem na členství v SDA.

Díky

Lukáš


Velkokapacitní ložnice na minipůdě
(Zleva) Martin, Markýza, Malvi, Houbák, Kačer a Péťa při nedělním balení na půdičce základny, kde se vyspí i 20 lidí ... a bezpočet myší.
Pracovní četa:
(Zprava) Luki, Marťan, Martin, Houbák, Malvi a Markýza s nářadím v rukou stoupají bukovým lesem k dnešnímu pracovišti - staré jeskyni nedaleko základny (je volně přístupná veřejnosti). Třeba se právě na nás po 100 letech výzkumů usměje štěstí a bude objev!
nedělní ...
Práce v jeskyni je dřina jak má být. Na fotce Kvítko právě rozbíjí palicí velké kameny pro lepší transport ... kbelíky plné materiálu daly - nejen děvčatům - v nízké a dlouhé chodbě jeskyně pořádně zabrat.
... makačka!
Po likvidaci nahromaděných kamenů se pouštíme do letitých hliněných sedimentů. Na snímku Martin (vlevo) s Marťanem nahazují právě nakopaný materiál do kbelíků.