Jediným, kdo se zúčastnit tohoto, dalo by se říci cyklomaratónu, byl Marťan. Měli jsme se původně sejít už v pátek 7.5. 2004 na plzeňském nádraží, ale po nečekaných komplikacích u Marťana v práci, jsme se nakonec setkali až v sobotu ráno v 8:30 v Rakovníku před sochou T.G. Masaryka. Měli jsme ještě asi hodinu a půl čas, tak jsem Marťanovi v rychlosti ukázal náměstí a nejbližší okolí (zrovna se konaly středověké slavnosti s otevíráním Vysoké brány). Pak jsme, lehce po půl jedenácté, vyrazili na kolech do asi 4 km vzdálené vesničky Lišany (známé z divadelní hry Járy Cimrmana - Akt :-), kde byl start (ale i cíl) LIŠANSKÉ ŠLAPKY.
Nejlepší nápady mají lišanští muži v kulturním stánku, tedy v hodpodě. Bylo to i v případě našeho cyklistického závodu. Několik hostů naší hořejší hospody se při sledování televizní reportáže ze slavného cyklistického závodu TOUR DE FRANCE vyhecovalo tím způsobem, že Jaroslav Kočí, Jan Toužimský a Josef Štambach, určitý počet kilometrů, dejme tomu šedesát, hravě ujedou. K těmto třem hecířům se přidal cyklistický nadšenec, závodník a propagátor tohoto sportu Jaroslav Mikoláš.
Slovo dalo slovo a již na podzim 1995 se jel první ročník našeho závodu. Trasu vymýšlel Jan Toužimský s cílem obrovské náročnosti, to znamená co nejvíce krkolomných stoupání, rychlých sjezdů a zatáček. Přestože na prvním místě byla náročnost, povedlo se neuvěřitelné, trasa vede nejkrásnější oblastí rakovnického okresu Chráněnou krajinnou oblastí Křivoklátska. Řeku Berounku z těchto míst známe z povídek spisovatele a sportovního novináře Oty Pavla.
Závod je motivován tak, že kdo chce, tak závodí a ti méně zdatní nebo rozumnější mohou vychutnat krásu přírody ve volnějším tempu.
Pokud je únava (žízeň) příliš velká, je možné se zastavit v několika hospodách po cestě (Pavlíkov,Rozvědčík, Městečko, atd.)
Start je v Lišanech před hořejší hospodou, tedy sokolovnou a vede přes Rakovník, Pavlíkov, Panoší Újezd, Hřebečníky, Týřovice, Nezabudice, Křivoklát, Městečko, Nový Dům a Lišany.
Druhého ročníku, pod názvem "Lišanská šlapka" se zúčastnil František Mašín z Prahy, který jezdil každoročně do Lišan se svými žáky na chmelové brigády. V roce 1996 již byl František vážně nemocný a přesto tuto náročnou trasu absolvoval. V závěru vyslovil přání, že když zemře, aby tato akce nesla jeho jméno. Koncem dubna 1997 náš drahý kamarád zemřel. Třetí ročník našeho sportovního klání již nesl jméno našeho kamaráda sportovce.
Obdrželi jsme číslo (Marťan 315 a já 316), mapku, minibagetku a kupón na jeden řízek. Tak, teď jsme byli připravení a s námi i dalších 350 zapálených cyklobláznů. Po vystoupení žateckých mažoretek, které jsme ale bohužel moc neviděli, zazněl startovní výstřel rakovnických ostrostřelců. Celý peloton se dal pomalu do pohybu a s ním samozřejmě i my. Asi nemá smysl popisovat každé naše šlápnutí do pedálů, kdy jsme koho předjeli a kdy zase naopak předjel někdo nás (ale to se tolikrát nestalo). O vlastní trati se zmíním také velice stručně. Celá vede po silnici, což ale neznamená, že je nudná. Je dosti členitá, takže není nouze o prudké kopce, rychlé sjezdy, serpentiny, …Krásné je to také kolem řeky Berounky, kde se nachází legendární hospoda U Rozvědčíka, ve které jsme se s Marťanem asi na 20 min. zastavili, abychom doplnili tekutiny a trochu pojedli. S dobrým pocitem, že máme už půlku cesty za sebou, jsme opět šlápli do pedálů. Dalším zajímavým místem je pohled na hrad Křivoklát, a to jak ze spodu, tak i ze shora za Městečkem. Pak už trasa není tolik zajímavá, ale o to víc je náročná. Do Lišan, tedy po 65 km jízdy na kole, jsme dorazili v čase 3:17:50 na 218. - 219. místě. Mrzelo nás, že jsme nedojeli v první polovině, ale i tak jsme byli spokojení.
Potom přišel ten pravý čas, abychom vyměnili kupón na řízek za pořádný kus masa. Povedlo se a řízek v nás zmizel jako tankista do krytu :-). Počkali jsem ještě na další vystoupení mažoretek a vyhlášení výsledků a kolem 16:30 jsme nasedli na naše bicykly a odjeli zpět do Rakovníka.
Večer jsme potom, s několika mými přáteli, udělali v klubovně zpívanou a v půl jedenácté se odebrali do kutlochů.
| Diplom Houbáka ... |
|---|
|
|
| ... a Marťana z Lišanské šlapky |
|
|
| Na mostě v Dolním Hradišti |
|---|
|
Tachometr ukazoval asi 32 km, takže jsme byli zhruba v polovině cesty do Plzně. Následoval docela prudký kopec (bohužel nahoru) do vesnice Koryta. V Dobříči jsme malinko zaváhali a místo na Jarov jsme jeli na Kačerov. Dohodli jsme se, že se nebudeme vracet a naplánovali novou trasu přes Planou do Nynic. Na táhlý, cca 1,5 km dlouhý, kopec z této vesnice dlouho nezapomenu. Pak už to byla celkem pohoda. Projeli jsme Zruč a Senec a krásně z kopce jsme dojeli do Plzně na Bílou Horu. Společně jsme pak ještě absolvovali cestu ke Kauflandu, kde jsme se za deště, který se právě spustil, rychle rozloučili. Ten den jsme měli v nohou asi 70 km.
Tak takhle nějak probíhala akce Lišanská šlapka. Nepadl sice rekord v účasti, ale přes 140 km během dvou dnů je celkem dobrý výsledek, ne?
Houbák