Cesta ubíhala vcelku rychle, 4 hodiny je sice dost, ale všichni přímo sršeli dobrou náladou a optimismem a nedočkavostí, až sednem na kola. Cestou jsem zjistil, čím bych se asi neměl moc chlubit, že jsem doma nechal jak mikinu tak i kalhoty. Takže jsem měl pouze kraťasy a trička. Ze začátku jsem tomu moc nevěřil, ale po vybalení jsem zjistil, že to tak opravdu je. Ještě teď se stydím. Naštěstí Marťan a Pavla mi zachránili život a půjčili mi, co jsem potřeboval (děkuju!). Zvolna jsme opustili západní Čechy a dostali jsme se do severních, čili do Mostecka. Páni! Měli byste vidět tu krajinu. Nechci psát, že to byla hrůza, mělo to své osobité kouzlo. Nikde žádné stromy, nikde žádné louky, všude jen lomy a elektrárny.
V Ústí n. Labem nás přepojili na elektriku a my už vesele pokračovali do Děčína.
Okolo 9 hodiny jsme již vystupovali z vlaku a připravovali se vyrazit. Ještě vynulování tachometrů a jedem!
Po snesení a vynesení schodů se před námi objevil Děčín. Konečně! Naše velká akce právě začíná. Jakmile nám Kvíťan ukázal, jak mu krásně vrčí jeho dynamo na kole, mohli jsme vyrazit směr nejbližší hospoda pro vodu. No byl to spíš bar, než hospoda. Po nabrání jsme ale také nezapomněli, jako správní Češi, zjistit, jak dopadl hokej. Nádhera, vyhráli jsme 3:0! To už ale byla skoro tma, takže hurá do lesů za Děčín najít nějaký ten plac na přespání.
Asi po 7 km jsme se zastavili na rozcestí. Silnice pokračovala dál rovně a jedna cesta vedla vpravo dolů a jedna vlevo nahoru. Kvítko se vydal dolů, já, Marťan a Burizon nahoru.
Přijeli jsme k nějakému baráku, který vypadal docela opuštěný. Ale vzápětí nám změnila náš názor jasně blikající modrá obrazovka z jednoho okna. Burizon se vydal dál za barák do lesů. Asi za 5 min. se vrátil se slovy: "No, není to žádná hitparáda, ale jde to." Tak jsme vyrazili zpět k ostatním. Kvítko dorazil taky za chvilku a po dohodě jsme vyrazili na to "Hitparádové místečko". Přejeli jsme malou lávku a před námi se objevil takový malý palouček plný malých kopřiv :-). Kvítko se už začal vybalovat a my jsme se šli ještě mrknout dál, jestli tam není něco lepšího. A taky bylo. Pod korunou velkého stromu byl plácek tak akorát pro nás. Kvítko sice něco remcal, že už je vybalenej a že se tohle nedělá, ale nakonec byl myslím spokojen. Teď už jen připravit pelechy, přikrýt kola, malou véču a hurá do hajan. Ten den jsme spali pod širákem.
| Snídaně |
|---|
|
Po občerstvení a shlédnutí zámku byl znám náš další cíl: znělcové lomy. Bylo opravdu horko a sluníčko do nás pálilo, jak mohlo. Projeli jsme Heřmanovem a čekal nás ohromně dlouhý krpál do Blankartic, u kterých na kopci byly ty lomy.
Ten kopec nám dal opravdu zabrat. Někteří už v závěru nevydrželi a sesedli. Cestou se nám ještě přes silnici přeplazila malá zmije. Když jsme už konečně byli nahoře, přál bych vám nás vidět. Z jednoho lil pot víc než z druhého. Ale ten krásný výhled za tu námahu stál. Odbočili jsme do lesa na ty lomečky. Je to neuvěřitelné, ale u jednoho z nich v nějaké díře byl ještě sníh. Utábořili jsme se u jednoho, který měl prý být nejlepší. Bohužel na hladině bylo spoustu nečistot. Nakonec se odvážili vykoupat pouze Burizon, Pavla a Tom. Ostatní si užívali polední siestu pozorováním velké ropuchy, kterou jsme vyrušili z jejího spánku. Asi po hodince jsme plni nových sil vyrazili zpět na silničku, která nás dovedla až do Verneřic.
| Zámek v Benešově |
|---|
|
| Výhled nad Blankarticemi |
|
| Ropucha! |
|
Tam jsme opět nabrali vodu a dali jsme si pravou, nefalšovanou italskou zmrzlinu české výroby :-). Pak jsme si udělali malou zajížďku na Bobří soutěsku, která ale stála za to! Nádhernou soutěsku plnou vodopádů kazila jen trochu pěnivá voda, která tekla z Verneřic.
Po návratu zpět jsme vyrazili směr Zubrnice, kde je žel. muzeum. Bohužel první cedule, na které bylo stoupání 12%, nevěstila nic dobrého. A opravdu ten "kopeček" nebyl nejmenší. Klidně se vám přiznám k tomu, že poprvé jsem musel tlačit.
Dál jsme pokračovali přes Náčkovice a Dolní Šebířov do Zubrnice. Tam jsme se občerstvili v hospůdce a jeli se mrknout na to slavné žel. muzeum, kde se natáčely filmy Páni kluci a Rebelové. Pán, co tam dělal "průvodce", byl velice vstřícný a podal nám spoustu informací. Snad každý z nás se projel na "ruční" drezíně, kterou jste rozpohybovali tak, že jste tahali k sobě a od sebe. Pár lidiček se ještě projelo na drezíně, na které jezdili Rebelové, a pak jsme pokračovali dál najít nějaký nocleh a nabrat vodu. Projeli jsme Týništěm a Doubravicí a sjeli jsme dolů k potoku, u kterého byl malý palouček a na jeho konci byl les. Protože už bylo asi 8 hodin a nebe za námi nevypadalo zrovna nejlíp, vydali jsme se k lesu. Na jeho úpatí byl posed a pár popadaných stromů. O kousek dál jsme našli docela dobré místečko na přenocování. Postavili jsme stany (já a Marťan plachtu) a rychle udělat véču, než se to hřmění v dáli dostane k nám. Po výborném jídle jsme zalezli do spacáků a čekali, co nastane! Naštěstí nás ta bouřka jen lízla. Ty hromy ale stály to! Byly to rány jako z kanónu!
| Italská zmrzlina z Verneřic | Siesta v Bobří soutěsce |
|---|---|
|
|
| Ještě jednou Bobří soutěska | |
|
|
| 12% krpálem vždy s úsměvem | |
|
|
| Hora Sedlo | |
|
|
| Železniční muzeum v Zubrnicích | |
|
|
| Finská rukonožní drezína | |
|
|
| Motorová drezína z Rebelů | |
|
|
| Varhošťská rozhledna |
|---|
 |
Kola jsme museli nechat přímo pod vrcholem a nahoru jsme museli pěšmo. Na samém vrcholu je velký železný kříž, ale hlavně nádherný výhled do kraje! Hned pod námi velká chemička v Lovosicích a na levé straně Litoměřice.
A přímo před námi se rozkládá rovinatá krajina. Počasí se také umoudřilo a sluníčko začínalo příjemně pálit. Jelikož ale času nebylo zrovna nazbyt, vždyť musíme opravit to mé proklaté kolo, sjeli jsme dolů do Litoměřic. Tam jsme vykoupili pekařství, hlavně ty tvarohové šátečky byly vynikající :-). A pak přes náměstí do obchoďáku pro jídlo. Pak už jen do parku udělat si piknik a orazit si. Po jídle jsem s Kvítkem vyrazil opravovat kolo. Koupili jsme 4 dráty a na náměstí jsme je vyměnili. Když jsme dorazili zpět do parku, většina se už nudila k smrti. Tak jsme nasedli a vydali se přes most, z kterého byl vidět soutok Ohře a Labe, do Terezína.
Ke tvrzi jsme dorazili v 18:03, bohužel zavírali v 18:00. Tak jsme si alespoň prohlídli pomníky lidí a jeli dál. Náš dnešní cíl byl hrad Házmburk. Jelo se nám teď opravdu skvěle. Snad úplná rovinka. Rychlost stále 30km/hod. Projeli jsme Doksany, nabrali vodu a před námi se tyčily 2 hradní věže. Z vesničky Slatiny nás už čekal, ze začátku pozvolný, později strmý, výstup na hrad. Rozhodli jsme se, že zde přespíme. Všichni tlačili kromě dvou. Jediní Marťan a Burizon měli tolik energie a vyjeli až na hrad na kole. Nahoře nás čekalo menší překvapení. Místo pro stany tam bylo dost, ale kde na hradě napnete plachtu mezi 2 stromy? A to nemluvě o tom, že se na nás valily hned 3 bouřky ze 3 svět. stran. No prostě krásné vyhlídky. Nakonec jsme napli plachtu od hradeb na zem a zatěžkali jsme ji kameny. Z jedné strany jsme byli krytí domečkem, ve kterém se normálně prodává vstupné. Za chvilku nás ještě vyrušila nějaká milenecká dvojice, která si udělala výlet na hrad. Jakmile zmizeli, začalo to! Jen tak tak jsme stihli s Marťanem udělat večeři. Sníst jsme jí museli až pod našim příbytkem. Ostatní spali na druhé straně hradu, takže jsme o sobě ani nevěděli. Ta bouřka byla opravdu velká! Foukalo to opravdu hodně. Chvílemi jsme měli strach, že nám plachta uletí a my budem bez přístřešku.
| Imaginární Milešovka z Varhoště |
|---|
|
| Výhled z Radobýlu |
|
| Radobýl - Máchova vyhlídka |
|
| Terezín |
|
| Říp a D8 |
|
| Házmburk. Vzhůru! |
|
| Ranní vyhlídka z Házmburku | |
|---|---|
|
|
| Poněkud exponovaný nocleh! Přežili jsme ... | |
|
|
| Házmburk: černá a bílá věž | |
|
|
| Lezec | |
|
|
 |
| Bezstarostná jízda |
|---|
Když konečně přestala padat voda z nebe, vyrazili jsme znovu na cestu. Bohužel i stodola si vzala daň za schování. Cestou zpět na silnici jsme měli nalepeno všude bahno a museli jsme naše kola očistit, jinak bychom neměli mouchy v zubech jako veselý cyklista, ale spíše bychom přes bahno v obličeji ani neviděli, kudy máme jet. Přes Džbánský les se jelo nádherně. Samá rovinka, takže jsme se nemohli divit, že jsme během chvilky byli v Řevničově. Z toho jsme pak po státovce sjeli do Krušovic. Chtěli jsme navštívit pivovar, bohužel ale měli zavřeno.
Tak jsme si spravili náladu v cukrárno-pekárně. Měli tam vše: věnečky, marokánky, čerstvé rohlíky a dokonce i dršťkovou :-).
S plnými břichy jsme jeli dál směr Lužná, kde jsme měli sraz s rakovnickým skautem Houbákem. V Lužné jsme taky chtěli navštívit muzeum, ale cena nás odradila. Tak jedem dál a najednou se před námi objeví nějaká postavička na kole. Kvítko se slovy: "Nejsi ty Houbák?" sesedá z kola a Houbák odpoví, že ano. Po krátkém seznámení pokračujem dál do Rakovníka, kde nám Houbák udělal výborného průvodce (díky Houbáku :-).
V Rakovníku jsme pak byli ještě zjistit, jak jsme dopadli ze Slovákama v hokeji, bohužel asi všichni víte, jak to dopadlo.
Dále nám pak Houbák ukázal lom a rybník, který je zatím ve výstavbě, a doporučil nám spaní na Polském rybníku. Bohužel ten už byl zabraný rybáři. Tak jsme se rozloučili s Houbákem a pokračovali směr hrad Krakovec. Bohužel cestou na mě čekal další defekt. Přetrhlo se mi lanko u přední brzdy. Takže jsem už byl odkázán pouze na zadní. Když jsme byli asi 2 km od Krakovce, objevila se na pravé straně stodola. A protože nám už to dnes jednou se stodolou vyšlo, rozhodli jsme se ji zkusit. A štěstí při nás opět stálo. Stodola byla zcela opuštěná a byla docela v přijatelně čistém stavu. Takže bylo rozhodnuto. Dnešní noc strávíme zde! Byla to naše poslední noc a dá se říct, že i nejkomfortnější. Teda až na tu tvrdou podlahu :-(.
| SDA se fotí: nejdřív normálně ... |
|---|
|
| ... a pak samospouští: |
|
| foťák nastražit (hlavně, aby tam byla celá stodola) ... |
|
| ... a potom trocha pohybu! |
|
| Krakovec: ukradli vstupní most ... |
|
| ... ale jinak je to pěkný hrad! |
|
| Mariánská Týnice |
|---|
 |
Ale České středohoří nás naučilo, takže i tento obr kopec jsme vítězně zdolali. Pak už jen malý kopeček do Obory a už jsme byli u mých prarodičů na zahrádce, pili čaj a pochutnávali si na buchtě a chlebíčkách! Mňam mňam :-). Ale čas už se krátil, tak jsme poděkovali, rozloučili se a hurá do Plzně. Ještě nás čeká Horní Bříza, Záluží a pak už naše dobře známá konečná tramvaje č.4 na Košutce.
Dorazili jsme tam asi tak v půl páté a v nohách jsme měli zhruba 250km.
Kvítkovi ještě cestou ruply dva dráty, takže skóre skončilo 4:3 pro mě :-).
Tato akce se opravdu povedla a již se nemohu dočkat na další akcičku, buď už na kolech nebo pěšmo.
Doufám, že se vám tenhle zápis dobře četl. Snažil jsem se toho zachytit co nejvíc. Vše bohužel popsat ale nejde.
$krblík
| Hospůdka "U Skrblíků" | |
|---|---|
|
|
| Plzeň! | |
|
|
|
|
|
|