Tak nakonec se k nám přidal pouze Marek, Marťanův kamarád, který byl na prvomájovém pochodu v Českém lese. Marek nakonec byl i tím, kdo vzal auto, protože do jeho Formana jsme se krásně vešli i se všemi věcmi na lezení. Sraz jsme si dali po páté na Slovanech na konečné tramvaje a po mém a Marťanovo nalodění do Markova korábu jsme jeli do Hradiště pro Kinga. I jeho věci skončily v autě, ještě jsme nabrali vodu na pití a mohlo se vyrazit. No, vlastně to mělo ještě malý háček - Marek neměl jídlo a benzín a tak jsme se ještě na půl hodinky zastavili v Olympii. Marek si nakoupil jídlo a ještě všem koupil vynikající anglický rohlík, takže jsme se na hodinovou cestu autem pořádně nadlábli, mňam.
Jízda proběhla bez velkých komplikací, ze začátku jsme kecali, ale potom všechny, kromě Marka, přemohl spánek. Asi po hodinové jízdě jsme za mostem přes Vltavu zatočili doleva, podjeli most, po kterém jsme před chvilkou jeli a po polní cestě lemované chatičkami jsme dojeli až ke dvěma opuštěným chatkám. Byli jsme u cíle. Obhlédli jsme chatky a zvolili na přespání tu vlevo. Ještě jsme ale spát nešli. Po usilovném shánění něčeho, co by připomínalo suché dřevo, jsme si na ohni udělali každý večeři. Ani potom se nám ještě nechtělo do pelechu, tak jsme zašli do místní hospůdky. Chvilku jsme seděli venku, ale potom nás zima zahnala dovnitř. Byli jsme tam skoro sami, kecali jsme, hráli jsme Macháčka, King se snažil ovládat místní hifi sestavu, protože hrála hrozně nahlas a všichni jsme se těšili na zítřejší lezení.
| Naše ubytovna | ||
|---|---|---|
|
|
||
Nakonec jsme se zabydleli na El Krakonošovi a kluci postupně zkoušeli cesty Cesta pro Borinku, Malý dny, Dlouhý noci. Většinou to bylo tak, že King vytahoval a pak se jistilo zespoda. I já jsem si jednu z těchto cest zkusil, tuším, že Dlouhý noci, ale dal jsem si na začátek moc velké sousto a skončil jsem asi dva metry pod okem. Byli jsme v ideálním počtu, takže mohli dva lézt a dva jistit. Dokonce kluci věřili i v mé jištění :-). Občas se spustila krátká přeháňka, ale naštěstí skála rychle vysychala. Aby se mi trochu zvedlo sebevědomí po tom předchozím neúspěchu, tak King vytáhnul na Hranolu "Západního sokolíka". Byla to čtyřka, což byla jistá naděje, že bych se mohl dotknout kýženého železného oka, ve kterém provaz náhle mění svůj směr téměř o 180 stupňů. Tentokrát se mi to povedlo, i když pár horkých chvilek cestou vzhůru, kdy jsem si říkal, že dál už to nepůjde, bylo. Ale stálo to za to, už jenom kvůli tomu krásnému výhledu.
| Marťan v akci | ||
|---|---|---|
|
|
|
| Spiderman | ||
|
||
S přicházejícím večerem začalo ubývat lezců, a tak jsme se přesunuli na Dračí stěnu, tedy vlastně pouze já s Kingem, protože jestli průvodce nekecá, měla by tam být čtyřka - S krčmou v zádech. Marťan s Markem ještě zůstali dovádět na El Krakonošovi. King hravě vytáhnul cestu a tak přišla řada na mě, abych se malinko potrápil. No, byl to litý boj, už už to vypadalo, že "krčma" zvítězí, ale nakonec jsem se přece jenom dostal k tomu ocelovému kroužku, na kterém teď doslova visel můj drahocenný život. Ale ještě jsem neměl vyhráno, vlastně to byla jednodušší polovina cesty, jak jsem si v ten okamžik myslel. Ano, následovalo slaňování, což pro mě znamenalo uvést teoretické znalosti v praktické vyzkoušení. Snad desetkrát jsem si zkontroloval, jestli je všechno tak, jak by mělo být, a pak už stačilo "pouze" odháknout odsedávačku a vyrazit vzhůru dolů. Nebyla to žádná sranda, ale úspěšně jsem zlehka přistál na pevné zemi.
Kluci (Marťan s Markem) mezitím dorazili k nám a protože už jsme toho za celý den měli docela dost a tělo si opět říkalo o nějaký ten dlabanec, vyrazili jsme zpátky po cestičce k chatkám. Po večeři jsme si chvilku házeli talířem a zkoušeli jsme se do sebe trefovat. Nechci se vychloubat, ale myslím, že mi to šlo nejlépe :-). Když nás to přestalo bavit (kluci už byli pěkně omlácení), vzali jsme kytaru a vyrazili do té hospůdky, co jsme tam byli včera. Potkali jsme tam dva kluky, co jsme je poznali dneska na skále, hráli jsme a byla pohodička ...
Po sbalení všech věcí a provedení nějaké té ranní hygieny jsme před půl devátou opět vyrazili po lesní pěšince vstříc dobrodružství. Tentokrát tu bylo daleko méně lidí, takže není problém začít tam, kde jsme včera skončili - na Dračí stěně. Kluci ovšem nelezli S krčmou v zádech, jako včera já, ale Slzy pro tátu s obtížností 5+. No, když jsem viděl, že s tím i kluci měli menší problémy, tak jsem to raději ani nezkoušel. Z Dračí stěny jsme se potom přesunuli na Krutý Řím. Byla tady jedna čtyřka, což byla pro mě jistá naděje, že bych si také mohl zalézt. Skála byla kousek od hladiny přehrady a krásně sem dopadaly sluneční paprsky. Prostě ideální místečko na opalování, čehož také dívčiny, které přišly chvilku po nás, hned využily, zatímco jejich doprovod si trápil tělo na skále. I my jsme tady byli kvůli lezení, i když oči si asi myslely něco jiného, takže občas zabloudily na jiné křivky, než byly křivky ohlazené vltavské žuly :-).
Ale zpátky k lezení. King udělal asi tři hmaty a byl nahoře, fakt rychlovka. Pak přišla řada na mě, bylo to sice slabší, ale jenom kvůli tomu, že jsem to bral i jako botanickou vycházku :-). Poté se kluci vrhli na krapet těžší cesty - Padoucnice a Kleopatra. Tu druhou jsem si zkusil i já, ale dopadlo to fiaskem hned na začátku. Už nás všechny docela bolela bříška na prstech. Snad pouze King měl výdrž a ještě si odškrtnul na pomyslném seznamu cesty Sfinga a Cesta Faraonů.
| Ráno nad Vltavou | |
|---|---|
|
|
| Extrémní show: | |
 |
 |
| leze Marek! | |
 |
 |
| Boj s Padoucnicí: | na krev! |
 |
 |
| Boulder ... | |
|
|
Najednou bylo poledne a to byl nejvyšší čas vyrazit zpátky, protože odjezd byl naplánovaný na druhou hodinu. Sbalili jsme všechny věci a krásné zážitky, které jsme dneska prožili, a známou cestou jsme se vrátili k chatkám. Ještě jsme naplnili hladová břicha a kolem druhé vyrazili zase zpět do Plzně. Cestou zpátky jsme probírali zážitky z těchto dvou dní a kluci zapisovali do deníků cesty, které vylezli. Na chvilku jsme se zastavili v Příbrami, protože Marek potřeboval vybrat peníze z bankomatu. Jinak cesta do Plzně proběhla bez problémů ...
Lezení na Rovišti bylo prima a docela rád bych se tam ještě někdy vypravil, co myslíte?
Houbák